Analfabetka, která uměla počítat, Jonas Jonasson

Název: Analfabetka, která uměla počítat

Originální název: Analfabaten som kunde räkna

Série: ---

Autor: Jonas Jonasson

- - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - -

Analfabetku, která uměla počítat, jsem dostala dárkem ke svému svátku, který jsem měla v létě. Od té doby na mě knížka smutně koukala z poličky, a občas zakňučela, že je škoda ji tam nechat jen tak ležet. Nepřečtenou. Trvalo mi tedy skoro čtvrt roku, než jsem na její skuhrání dala a vzala si ji odpočinkovou četbu na podzimní večery, kdy jsem měla všeho (čti školy) dost. A lepší četbu jsem si vybrat nemohla.

Analfabetka je švédský humoristický román a jak už to má severská literatura ve zvyku, je to tak trochu jiné čtení, na které je běžný čtenář zvyklý. Ne, že by to horší čtení, nebo naopak lepší čtení… Je prostě jen jiné.

Celý příběh nestojí na postavách – ty mají většinou jen jeden, maximálně dva, povahové rysy, které jsou pro ně typické, a které je reprezentují celou knížku. … A které je přivádí do komických situací.

Krásným příkladem může být samotná analfabetka, jinak černošská dívka Nombeko z Jihoafrické republiky, která je „prostě jen“ chytrá. Občas taky pohotová, ironická, nebo s velkou dávkou štěstí, či neštěstí. Ať se budete snažit sebevíc, víc toho o ní říct nejde.

Tahle plochost postav knize ale vůbec neubírá – ba přesně naopak. Kdyby měli postavy dramatické monology, a smyšlení ruských romantiků, kniha by vůbec nebyla tak dobrá, jak ve skutečnosti je. Protože, jak už jsem jednou řekla, tohle není vůbec o postavách, tohle je o příběhu.

A abyste si příběh vychutnali stejně jako já, nebudu o něm dlouze mluvit. Většina toho, co se na více než čtyři sta stránek stala stejně nejde vepsat do jedné věty. Snad jen – Analfabetka vypraví neuvěřitelný příběh, který začíná vynášením záchodů v Jihoafrické republice, pokračuje přes neschopného výrobce atomových bomb, a končí někde u švédské krále. A ano, protože tyhle věci se sebou absolutně nesouvisí, musíte si knížku přečíst.

Další věc (a pravděpodobně i poslední) věc, kterou o Analfabetce chci říct, je fakt, že autor při psaní mapuje aktuální dění ve světě. A to přitom docela nenápadně, za to ale upřímně. Po dočtení knihy si uvědomíte, že najednou znáte příběh Nelsona Mandely, a stejně umíte vyjmenovat životní osudy švédskémonarchie. Pojem apartheid se náhle nezdá tak neznámý, a konec SSSR jako atomové mocnosti je zcela jasný.

Analfabetka zkrátka přinesla skvělý příběh, u kterého se budete usmívat, ať chcete nebo ne. Je to milé čtení na podzimní večery, a vlastně se skvěle čte ráno, i po obědě. A vlastně kdykoliv. A kde kdekoliv.

Přesto knize dávám „jen“ tři hvězdičky, a to proto, že ve své podstatě je to kniha průměrná. Nikoliv však nějakým nepěkným významem – její čtení si doopravdy užijete od první do poslední stránky a při jejím čtením doopravdy vypnete a skvěle se odreagujete. Na druhou stranu po jejím přečtením uznáte, že jste doopravdy četli lepší knížky.

* Obálka z http://goodreads.com
* Obrázek z http://weheartit.com/