Delirium

Název: Delirium
Autor: Lauren Oliver

Anotace z Goodreads: Dříve si lidé mysleli, že je láska dobrá věc. To bylo předtím, než na ni vědci objevili lék. Lidé nechápali, že když vám jednou láska oblaží mysl a rozproudí krev, není úniku. Teď je všechno jinak, vědci ji dovedou vymýtit a vláda požaduje, aby se všichni občané v den svých osmnáctých narozenin podrobili speciálnímu lékařskému zákroku, díky němuž by měli být vůči lásce imunní. Lena Halowayová se na ten den vždy těšila. Život bez lásky přece znamená život bez bolesti, bezpečný a předvídatelný. A šťastný. Schází devadesát pět dní, jenže Leně se stane něco nemyslitelného: Zamiluje se.

_________________________________________________________

Mohla bych začít s tím, jak se ke mně dostalo Delirium, ale myslím, že to už stejně nikoho nezajímá. Zkrátka (ne, já si to neodpustím) stojím v knihovně, stoupnu si k šuplíku „Nové knihy“ a hle – Delirium. Zkrácená verze, ale myslím, že je to tak lepší. Dlouhé verze jsou na… na co chcete.

Autorka této knihy, Lauren Oliver, má psaní prostě v krvi. Pochází se spisovatelské rodiny a už odmala se pokoušela psát. Vystudovala filozofii (chudák) a anglickou literaturu na univerzitě v Chicagu. Dnes žije v Brooklynu společně se svoji rodinou. Ráda vaří, miluje kečup a kávu (… což zní jako poněkud vražedná kombinace. Ale budiž.)

Kniha je dystopického rázu, vypraví příběh světu, kde se láska stala nemocí a vědcům se podařilo najít lék. Každý člověk musí projít touto proceduru ve věku osmnácti let. Až potom se stane plnohodnotnou lidskou bytostí – může se vracet kdy chce domů, může chodit s kam chce ven. Ale… nemá žádné lidské city.

Magdalena, nebo prostě Lena, vyrůstá ve škole, kde Romeo a Julie představuje nebezpečnou literaturu a nemůže se své procedruy dočkat. A to z jednoho prostého důvodu – její matka onemocněla a vzala si život. I její sestra Rachel onemocněla, ale po proceduře se stala výlečenou a nyní žije spokojený život se svým manželem. Lena má pochopitelně strach – že se taky nakazí. A tak odpočítává dny.

Lena taky ráda tráví svůj den během, nebo se svou nejlepší kamarádkou Hannou (a teď si fakt nejsem jistá, jestli je tam jedno en nebo dvě. Ou.) Han(n)a byla fakt sympatická postava – hodně mi připomíná moji (také blonďatou kamarádku), takže jsem se většinu času, kdy byly pasáže s ní, jen přiblbe usmívala. I to mi ale nebránilo v tom, abych si o ní nepřestala myslet, že je to naprosto zbytečná postava. Naprosto.

No a Alex? Škoda mluvit. Objeví se z ničeho nic. Kdyby jednou – ale zhruba tak celou knihu. Prostě se objeví a zmizí. A nikomu nic nepřijde divné. Klasika.

Bohužel, kromě postav, mi ani děj nepřirostl k srdci. Prostě normální knížka, která má (možná) zajímavou myšlenkou, ale její zpracování „trochu“ pokulhává. A samé ach, och, duha, výbuch, ohňostroj (asi spoiler?:D … nad Alexem …) pro mě prostě není dostačující, aby se mi knížka líbila.

Také se musím přiznat k tomu, že jsem hodně přeskakovala v textu. Hodně nudných pasáží o ničem mě donutilo přečíst třeba jen řádek ze stránky a rovnou přeskočit na další list. Myslím, že není dobré, pokud u knížky přeskočím stránku, dvě a nic se nestane – vůbec se neztratím v ději ani nic.

No, nic. Uzavřeme tuhle podivnou rádoby recenzi (či bůhví co to vůbec je) nějakým tím hodnocením. Docela jsem se na tu knížku těšila, ale musím říct, že jsem byla zklamaná. Na goodreads jsem sice hodnotila třema hvězdičkami, ale tady si to pěkně zaokrouhlím na dvě a půl. Na tři to není a dvě si to nezaslouží. Asi tak.

* Anotace a obálka z http://www.goodreads.com/
* Obrázek z http://weheartit.com/