Neptunův syn

Název: Neptunův syn (Bohové Olympu #2)
Autor: Rick Riordan

Anotace z Goodreads: Ztracený Percy Jackson se vrací zpět! Ztratil však paměť a neví, kdo je, odkud přišel a jaké je jeho poslání. Z hlubokého spánku se probudil u vlčice Lupy, která jej poslala do Tábora Jupiter, římské obdoby Tábora polokrevných. Všichni kolem ho považují za syna boha Neptuna, římského boha moří. Společně se dvěma členy tábora je vyslán na Aljašku. Podaří se jim osvobodit boha smrti Thanata, kterého uvěznili obři? Jaké další nebezpečí čeká Percyho, kterému se během cesty začíná vracet paměť?

_________________________________________________________

Ještě, než začnu, musím podoknout, že serie o Percy Jacksonovi jsou moje srdeční záležitost. Opravdu, opravdu moc srdeční záležitost. Asi to trochu ubírá na objektivitě, ale co mám dělat? Já prostě žeru!

O čem vypovídá i fakt, že všechny díly Percyho, i Bohů Olympu mám doma vyskládáné v knihovničce. Neptunova syna jsem si koupila na Vánoce, kdy jsem využila 25% slevy v knihkupectví Dobrovský a ušetřila hrozný prachy. Bohužel, nebyl čas a tak jsem se ke knížce dostala až teď, kdy jsem k narozeninám dostala další díl – Znamení Athény. A jsem ráda, že jsem počkala, protože tu pauzu mezi díly bych asi nevydržela.

Rick Riordan je původně učitel angličtiny a dějepisu. Vyučoval patnáct let na státních i soukromých školách v Kalifornii a v Texasu. V současné době bydlí právě v Texasu a naplno se věnuje psaní i rodině. Jen v USA je v oběhu více než 30 milionů knih s jeho jménem.

Hrozně doufám, že se mi nepodaří vypovídat nějaké maličkosti a drobnosti (čti spoilery) z prvního dílu, protože vůbec poprvé (potlesk, prosím), se pokouším napsat reenzíčku (pořád netuším, jestli tomu tak můžu říkat :D), až na druhý díl. A upřímně – ani nevím, kdy jsem četla ten první díl. Ale to není důležité.

V první knize mi hrozně chyběl Percy. Nový hrdinové mi neseděli a já se pořád a pořád modlila, aby se někde ukázat. Neukázal. Možná proto jsem byla v šoku, když hned první kapitola začíná Percyho pohledem. Dokonce jsem byla natolik v šoku, že jsem si ani nevšimla, že kniha není psána ich-formou, jak jsem si od Ricka zvykla. Jistě, pak jsem byla ještě v šoku z šoku, že jsem si toho nevšimla. Ale to nebudeme popisovat.

Percy… No, jo no. Ztráta paměti se mi moc líbila (och, doufám, že nespoileruji. Ještě to musím trochu vychytat :D), páč občas jsem tápala i já v paměti, jakže to všechno teda vlastně bylo. Hazel, jako nová postava se mi líbila, a ze začátku i Frank. Aspoň do té doby, než začalo všechno to kolem jeho prokletí a daru.

Měla jsem bordel v římském a řeckém božstvu, protože se to … prostě domíchalo dohromady. Hodně mi vadilo, že (například) Gaiu nazývali jen řeckým jménem (a to i Řeků i u Římanů) nebo obráceně.

Dějově nemám jedinou výčtku. Kdybych neusnula z knížkou v ruce při čtení (to víte – poslední zvonění je hrozně vyčerpávající činnost) měla bych tu knížku přečtenou snad během pěti hodinek. Ale půlku z nich jsem prospala, takže jsem musela číst a číst a… číst.

Hodnocení, už začíná být poměrně trapné, protože se začínám opakovat (a už začínám opakovat i slovo začínám, tudíž to se mnou začíná být fakticky divný a vážný). Všechno je fajn a všechno je žůžo a nejlepší. Ale tak… Percy je prostě muž mého srdce a mu těch pět hvězdiček musím dát, i kdybych nechtěla!

* Anotace a obálka zhttp://www.goodreads.com/
* Obrázek z http://weheartit.com/