22. července 2013

Dědička

Název: Dědička
Originální název: Switched
Série: Trylle #1

Autor: Amanda Hocking

Anotace z Goodreads: Vstupte do světa Tryllů!
Když bylo Wendy pouhých šest let, matka se ji pokusila zabít. Tvrdila jí, že je monstrum. O jedenáct let později se Wendy začíná obávat, že matka měla tehdy možná pravdu. Dochází jí, že asi není tím, kým si po celý život myslela, že je. Toto poznání jí pomáhá odhalit Finn Holmes.
Finn, záhadný spolužák, zprvu Wendy jen neustále pozoruje. Něco na něm Wendy neskutečně přitahuje, ale zároveň děsí. S jeho pomocí se dozví i pravdu o sobě a svém životě: Jako miminko byla zaměněna s jiným dítětem, chlapcem. Ještě v šoku se Wendy vydá s Finnem za svou pravou matkou. Netuší ale, co ji tam čeká...
Nový domov Wendy nutí nechat dosavadní život za sebou, zapomenout na školu jí problém nedělá, ale jak se vypořádá se ztrátou svého bratra a tety? Wendy se musí poprat se svým novým údělem a s tím, že ani u své pravé matky nenajde city, které celé dětství tak moc postrádala.
_______________________________________________

Vlastně ani nevím, proč jsem se Dědičce vyhýbala tak dlouho. V mým seznamu knížek, které si fakt chci přečíst figurovala docela dlouho a na poličce knížek, co jsem si donesla z knihovny ležela až úplně naspod. A budu se opakovat – vážně nevím proč.

Dneska ráno jsem si nedotčenou knížku donesla do práce. (No dobře, ne tak docela nedotčenou – jsem tak trochu úchyl. Když na stolku nemám rozečtenou knížku jsem hrozně nervózní. Nakousla jsem s ní první stránky). Jen co jsem vysála a uvařila jsem četla zasedla jsem k ní na barovou židličku, co neskutečně vrže. (Možná jste to pochopili, ale já se v práci vážně moc nenadřu.)

Prvních pár stránek jsem ohrnovala ret. Nelíbilo se mi několik věcí – to rychlé vtažení do děje, to rychlé zamilovaní a to jak všechno bylo prostě hned jasné. Možná mi to přišlo trošičku uspěchané, ale na druhou stranu jsem vážně ráda, že jsem nemusela číst sto dvacet stránek o tom, jak Finn stopuje Wendy po škole.

Když se děj trošku rozšoupnul, už jsem byla spokojenější. Proklínala jsem lidi, co (snad nedopatřením) zavítali ke mně do obchodu za to, že mě ruší při čtení. Chtěla jsem vědět víc a to hned teď. Když nad tím tak přemýšlím, v knížce snad nebyla stránka, která by mě vyloženě nudila. A to je velmi příjemné překvapení a velké plus.

Knížka i pěkně plynula. Poměrně velká písmenka, velké řádkování. To se prostě čte samo. (I když z toho pak mám občas pocit, že jsem se minula věkové kategorie, pro kterou je knížka určena. Ale to mě nepálí.)

Když se podívám na postavy – Wendy byla no… docela zvláštní. Tak nějak mi úplně nesedla, ale ani ji úplně nezatrcauju. Půlku knížky mi byla docela šumák, ale když se začalo něco dít, žrala jsem to s ní. Na druhou stránku Finn. Možná mám trochu zaostřený pohled slzami, protože (pokud mě znáte jen o kapku víc) možná víte, že jsem seriálový maniak. A během toho, co jsem byla na táboře umřel Cory Monteith, který ztvárnil (v mém milovaném) Glee roli Finna. Ano. Skrz tuhle dlouhou odbočku se tedy dostáváme k tomu, proč se mi Finn dostal pod kůži. Protože – jo, dostal. Jeho postava mi byla milejší, než Wendy.

A co se týče vedlejších postav – jo. Všechny se mi líbili, až na Rhyse. Protože Finn. Och. Mám strach, že když řeknu o slovo víc, tak něco vyspoileruju. A tak se (pokusím) mlčet.

No, teď si v uce hýčkám druhý díl a přemýšlím, co dělat. Jestli se vrhnout na sledování Glee (dávám si rewatching) nebo se vrhnout na něj. No co, v knihovně to mělo být stejně vráceno dneska, takže těch třicet korun budu platit tak jako tak. Fakt nechápu, proč zdražili pokuty. Achich ouvej.

Ale když se vrhnu na hodnocení knížky (místo keců o sobě samé a o tom, co bych měla a neměla dělat), nemůžu jinak, ale dávám čtyři hvězdičky. Nechávám si rezervu pro další díly a taky proto, že se mi prostě začátek moc nelíbil. Ale uvidíme, co bude dál. Konec mě bavil. Moc.


(Všimli jste si někdy, že konce jsou nejlepší části knížky? Proč?!)



* Obálka a anotace z http://goodreads.com
* Obrázek z http://weheartit.com/

2 komentářů:

Simone Sipriano řekl(a)...

Ja súhlasím s tým, že Wendy bola čudná. Mne prišla ako malé rozmaznané decko a bola mi dosť nesympatická.

A áno všimla som si, že konce sú najlepšie. :D Možno je to tým, že sa konečne dozvieme, čo a ako a máme dušu na mieste, alebo aj vtedy, keď je kniha zlá, konečne máme od nej pokoj. .D

Tempé řekl(a)...

Nevím, přišla mi taková hrozně nereálná a ufňukaná a všechno řešila takovýma zvláštníma způsoby :D

Jo, ale už se mi párkrát stalo, že na prvních dvou - tří set stránkách se v podstatě nic nestalo a nakonec se všechno vyřešilo na posledních dvaceti stránkách :D

Okomentovat

 
Copyright © 2013 Tempe's Library. All rights reserved.
Blogger Template by