Knižní chvilky (1)

Knižní chvilky je projekt který pochází od TerezZ. Z mé strany se jedná o nepravidelný projekt, který (jak musím kajícně přiznat) využívám hlavně k tomu, abych zaplnila "díry" - to je, že se budu usmívat (a mávat!) a tvářit se, že semestr vlastně vůbec nezačal a moje aktivita je vlastně pořád stejná.

(Ano, máte pravdu - nejde mi to.)

Některé fotky patří k těm... méně kvalitním (a i to je možná pro ně až příliš pěkné slovo), ale všechny pochází z mého mobilu a vznikly během uplynulých dvou měsíců. Fotky provázející mým zkouškovým jsem se rozhodla (ve prospěch vás všech) nějak redukovat - hordy učení prostě nejsou optimistický obrázek. 

Nikdy jsem nepřišla na chuť kávě, ale to mi rozhodně nebrání v tom, abych se nemohla prohlásit za kavarénského povaleče. Občas tam trávím víc času (a peněz), než bych měla, ale já to mám prostě ráda. Ochutnávám čaje, kakaa a horká, vyšlehaná mléka. Ale hrníček se Sněhurkou, který jsem dostala v jedné francouzské kavárně ve mě opravdu vyvolal... no - něco mezi smíchem a nepochopením. Normálně tam mají opravdu moc pěkné hrnky, tak nevím, jestli se jim porouchala myčka, nebo je chyba někde jinde (třeba ve mně?).

Jedna z mála fotek ze zkouškového - lupa, český text a můj oblíbený černý čaj s mlékem v mém oblíbeném hrnku. Co víc si přát? - jo, jasně - nemít zkouškový a místo textu kroniky české luštit něco normálního. Třeba křížovku.

A ještě jedna fotka ze zkouškového - tentokrát ale neknižní. Můj věrný společník! Teda, ne tak úplně můj - ve skutečnosti je babiččin. Jela jsem se tam schovat před nemocí (a sestrou), která mi doma kácela rodinu. Upřímně? Moc jsem si nepomohla...

Jeden doctorský úryvek z Posledního dopisu od  tvé lásky. To jsem prostě musela vyfotit!

Čtení V Pasti. Že se mi knížka moc nelíbila už víte. Stejně jako víte, že se mi hrozně líbilo to grafické zpracování, které jsem se neúspěšně pokusila vyfotit na stránce, která už skoro stejně byla zasypaná sněhem. Nejsem já to ale chytrá?

Čtení už-ani-nevím-čeho nad čajem v práci. Nebo spíš bývalé práci. Nebo prostě... ehm, raději nic. 

 Podepsané Hejno bez ptáků i s věnováním, které rozdával Martinus v rámci oslav svých druhých narozenin. Původně jsem chtěla na knížku napsat recenzi, ale nakonec jsem se na nic nezmohla  - knížka ve mě totiž zanechala velmi rozporuplné názory a já prostě nevím, jestli je dobrá, nebo hrozná. 

Další z momentek z práce. Aneb... příliš mnoha Dextera nikdy nepřineslo nic dobrého. Nebo jo?

Moje každotýdenní tejpování. Tenkrát jsem si nechala dát nohu do "olympijského módu"... Celkem se mi to povedlo, ne? 

A takhle dopadla moje Anna krví (a nyní už i zeleninovým salátem) oděná. To je tak, když sebou všude taháte knížky a zeleninový salát si zabalíte "jen" do dvou sáčků. Do teď nevím, jak se ta potvora z toho mohla dostat!

A tohle už je fotka z dnešního večera. Původně jsem chtěla napsat něco smysluplného, ale čím víc jsem klapala do notebooku svoje zápisky z Dějin Británie, tím víc jasnější mi bylo, že tenhle semestr bude do čtení a psaní velmi náročný a já asi prostě nebudu stíhat psát i sem. Tak jsem se rozhodla posbírat fotky z mobilu a jak to dopadlo posuďte sami :)