Nebe v plamenech, Emmy Laybourne

Název: Nebe v plamenech
Originální název: Sky on fire

Série: Monument 14 #2

Autor: Emmy Laybourne

- - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - -

Přiznávám se, že většinou nepíšu (rádoby) recenze na druhé (třetí, čtvrté, a tak dále,…) díly rozečtených sérii. Většinou mám strach, že prozradím něco, co může zkazit požitek ze čtení prvního dílu. A přesto jsem se dnes rozhodla udělat výjimku a pustím se do popsaní úžasného příběhu z pera Emmy Laybourne. (A proto, pokud jste nečetli první díl, nečtěte ani tento článek. Sem tam nějaký ten spoileřík.)

Jako úplně první (snad úplně nejprvnější) věc, kterou musím říct a na kterou musím upozornit, je neuvěřitelné čtivost této série. První díl jsem četla v tramvaji cestou na rehabilitace, dokonce jsem si ho vzala sebou do vany (velká vana, kde na vás pouštějí vše možné proudy a trysky a všechno to hrozně bublá a všechno to hrozně stříká na knížku), v tramvaji cestou domů, pokračovala jsem ve čtení i pět minut, co to mám ze zastávky domů. Prostě síla. Podobný trend si však drží (a možná i trošku vylepšuje) i druhý díl – večer jsem si vzala knížku, že přečtu jen pár stránek, a po dvou hodinách jsem šla spát s přečtenou knížkou (a plnou hlavou wááááu! pocitů).

Ale zpátky ke knížce – v prvním díle se naši hrdinové rozdělili: Dean zůstal (spolu s Astrid a malými dětmi) v obchodním centru, zatímco jeho bratr Alex (s dalšími dětmi) se vydal na cestu do Denveru, kde by je měla čekat záchrana. Dělí se i celá kniha – většinou po kapitolách (najde se však i jedna, či dvě výjimky) se střídá pohled vypravěče. Nemění se však jen pohled, ale i styl písma (což se mi hodně líbilo) a odečítání kilometrů (kolik ještě zbývá ujet)/ sčítání dnů (jak dlouho už jsou v obchoďáku). Zpravidla nemám ráda měnění pohledů (nebo spíš s tím nemám dobré zkušenosti), ale tohle mi opravdu nevadilo, dokonce mě to i bavilo. Vždycky, když jsem četla knihu, ve které se měnily pohledy, byl tu jeden pohled, který mě zajímal trochu víc. Tohle se mi však nestalo. A za to určitě bod nahoru.

Obrovským plusem této série jsou postavy. Je jich sice moc, ale každá má něco do sebe. Jejich charaktery jsou všelijaké, místy se doplňují, ale častěji tak trochu skřípou. A i to je jeden z důvodů, díky kterým máte z knížky reálnější pocit (a to může trochu nahánět husí kůži). Věřím tomu, že když nebudete fandit Deanovi, určitě si zamilujete jeho bratra Alexe. A když ani toho ne, je tu ještě malý Batiste, pro kterého je všechno hřích (a přesto si zapálí cigaretu), nebo ještě menší Max, který zná spoustu… zvláštních příběhů (které vás zaručeně rozesmějí). Každá postava má zároveň svůj příběh – svoje rodiny, které ztratily a které všichni chtějí najít. A nakonec zjistíte, že fandíte i té nejhorší a nejotravnější postavě.

Na ději jsem nenašla téměř žádné trhlinky. Prostě čtete, nepřemýšlíte. Vtáhne vás to, věříte tomu. Bojíte se spolu s hrdiny. Všechno je perfektní. Ale (všechno má svoje ale, že jo?) mě osobně se nelíbí dvě věci. Jednu nebudu vypichovat, za to druhou trochu nestíním. Jedná se o pár posledních stránek, které (dle mého) byli trochu příliš a zároveň se mi prostě nelíbí okatě uměle vytvořená zápletka třetího dílu. Ale tady doufám, že se mýlím, a autorka mě zase zvládne překvapit.

Moje hodnocení je kladné, ale to jste museli čekat. Není to sice plný počet, ale „jen“ čtyři hvězdičky. A zároveň ještě dodávám, že byste po knížce (nebo spíš po jejím prvním dílu) měli sáhnout co nejdřív to jde. Je to opravdu skvělé odreagování, které vás chytí a nepustí, dokud nebudete zreagováni dosyta (nebo… dokud nedočtete, že jo).

* Obálka z http://goodreads.com
* Obrázek z http://weheartit.com/