Název: Mrazení
Originální název: Shiver
Série: Vlci z Mercy Falls #1
Autor: Maggie Stiefvater
- - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - -
Trilogie Vlci z Mercy Falls patří k těm, které si chci přečíst již
dlouho. Ona se mi ale vždycky tak nějak vyhýbala a trvalo dlouho, než jsem se
k ní konečně dostala. A jak už to tak někdy bývá, docela mě zklamala.
Ostatně – když se dlouho na něco těšíte, vždycky vás to buď zklame, nebo
absolutně nadchne.
Příběh jako takový by mohl být
jako učebnicová ukázka YA literatury. Ona je holka, která má problémy
s rodiči, málo kamarádů a je ráda sama. On není tak úplně normální, ale
miluje ji on prvního pohledu. Ostatně… ona taky. Život jim staví do cesty
překážky a na každé stránce jim fandíte víc a víc. Prostě klasika.
Ona se jmenuje Grace. Jako malou
ji unesli vlci a ona je od té doby bezmezně obdivuje. (I když normální člověk by se jich bál jako čert kříže a odstěhoval by
se do slunné Kalifornie, kde na vlka narazíš jen v obchodě s hračkami.)
Grace je milá postava, která ale nemá žádné výrazné povahové rysy. Chová se
docela racionálně, a to i v případech kde byste to čekali nejmíň. Po celou
dobu mi nijak výrazně nevadila, ale Sam mi byl přece jen bližší.
On se jmenuje Sam. Jako malého ho
pokousali vlci a on je teď vlkodlak. Svou vlčí stránku však nemá příliš rád a
raději by navždy zůstal člověk. Je to snílek s hlavou v oblacích,
který přemýšlí ve verších. Jak už jsem řekla v minulém odstavci, byl mi
celou dobu příjemnější, než Grace.
A nejde jen o to, která postava
mi byla, nebo nebyla bližší – měnil se i pohled na celou věc. V knížce se
totiž střídají kapitoly, které jsou vyprávěné ze dvou úhlů. Jednou vše vidíte
z pohledu Grace, po druhé vám rýmuje (ne však doslova, nemusíte se bát)
Sam.
Po opravdu dlouhé době jsem sáhla
po podobné knížce. A musím se přiznat, ale ani jsem podobných knížek moc
nečetla. Samotní vlkodlaci (a jejich podání) mě však příjemně překvapilo. Vše
se totiž motá kolem teploty. V létě jsou to lidé jako my, zatímco
v zimě se mění na vlky. A to na docela obyčejné vlky – nemluví a nemrkají,
když se blíží nebezpečí. Převládá nad nimi jejich vlčí podstata a slova pro ně
ztrácí význam. Nepamatují si jména, nepamatují si pocity.
Každý takový vlkodlak má jen
omezený počet proměn. Léta se začínají zkracovat až jednoho dne se už
nepromění. A zůstanou vlky. Jestli hádáte, že přesně tohle se děje Samovi, tak
hádáte správně.
Knížka má i velké množství
vedlejších postav, které ale nedostaly tak velkého prostoru. Často se mi zdálo,
že jsou napsané jen pro jeden jediný čin a když se tomu tak stalo, jakoby
z knížky úplně zmizely. U některých mi to ani nevadilo, u některých ale
docela ano. Taky předpokládám, že některé postavy byly napsané pro potřeby
druhého dílu (na který jsem docela zvědavá. Po přečtení toho prvního jsem se na
něj vrhla téměř okamžitě, začínám však tušit milostný trojúhelník, který
nevidím ráda…).
Pravdou je, že jsem to četla
hodně rozkouskované. Tadyhle dvacet stránek, za týden dalších padesát. Díky
tomu však musím konstatovat jednu věc – občas se mi stalo, že se mi vedlejší
dějové linie tak trochu zpily dohromady. Něco se někde stalo a já za pár dní,
když jsem se ke knížce znovu vrátila, vůbec nevěděla co. Další velkým mínusem
je fakt, že téměř celou knihu víte, jak to dopadne. A není tam žádný moment
překvapení. Prostě ten moment, kdy vám málem vypadnou oči z očních důlků a
vy listujete zpátky a říkáte si, že to není možný, že to musí být jinak. Že
jste jen přečetli něco jinak. Je to zkrátka až příliš očekávaný příběh, který
trochu kazí pocit z celé knihy.
Shrňme si to – Mrazení je příjemný příběh o velké
lásce. Nesmíte od něho čekat zázraky, ale pokud si ho vezmete na odreagování od
učení (jako já), určitě nebudete zklamaní. Knížka si určitě zaslouží minimálně tři hvězdičky a ty ode mě taky dostane.
Dále bych ji doporučila všem, kteří toho ještě nemají tolik načteno (a nechci
znít vychloubačně, i když v téhle kombinaci to tak možná trošičku
vyznívá), nebo těm, kteří hledají nějaký milý příběh na vypnutí hlavy.
A já se vrhám do druhého dílu.
Jsem zvědavá, jestli se nasazená laťka trochu zvedne, nebo zůstane tam, kde je.
Věřím tomu, že dolů určitě neklesne.
* Obrázek z http://weheartit.com/
5 komentářů:
Pekná recenzia.:) Najviac ma dostala veta "I když normální člověk by se jich bál jako čert kříže a odstěhoval by se do slunné Kalifornie, kde na vlka narazíš jen v obchodě s hračkami.". :D
Tiež som knihe dála 3*, ale pamätám si, že ma dosť rozčuľovala tá presladenosť.:D Ďalšie diely ma nadchli oveľa viac, tak snáď sa aj tebe budú páčiť.^^
Keď som túto knihu prečítala prvýkrát, tak som sa do nej zamilovala a hneď som si ju utekala aj kúpiť. :-) No podľa môjho názoru, by stačila len jedna kniha, ďalšie dve už boli dosť priemerné + ten koniec! Neznášam otvorené konce. :D
Vtipná recenze, ale jak píšeš, zavání to YA. Ten obrázek na konci je super :-) A připravování si půdy pro další díl nemám moc ráda...
NELISS: Děkuji za pochvalu :)) A ta věta je pravdivá, nebo bych to aspoň udělala já, v její situaci! :D Přesladěnost tam byla, to je fakt, ale mě tak moc na nervy zas nelezla. Zvláštní, to mi většinou vadívá :D Každopádně jsem zvědavá na další díly, doufám, že to bude lepší, jak říkáš :))
SIMOE SIPRIANO: Otevřený konec, oi, oi, ty taky nemám ráda! :D No, jsem zvědavá na další díly, zatím jsem tak ve třetině prvního a musím říct, že zatím se mi to líbí! :D
JAN CM: Děkuji za pochvalu, o vtip se já pokouším, tak doufám, že to není až tak moc nucené :) Ten obrázek na konci mě strašně baví a strašně se mi líbí. Jsem ráda, že nejsem sama! :))
Ano, ten příběh je YA, ale konečně je to po šíleném Stmívání apod, něco normálnějšího. Příběh není špatný, stál by za to víc propracovat, ale pokud to můžu říct a navnadit tě, druhý díl nic moc, ale třetí díl je mnohem lepší. Navíc tě čekají nové postavy :)
Okomentovat