Maus, Art Spiegelman

Už je to dlouho, co jsem poprvé četla Mause. Bylo to v době, kdy jsem chodila jsem na základní školu, možná v době, kdy jsem začínala druhý stupeň. Přesně už to bohužel nevím. Tenkrát jsem jezdila k tetě na prázdniny a ona mi vždy dohodila knížku, protože ty svoje jsem měla přečtené během prvních dní. Tehdy to byl Maus. Zůstala jsem vzhůru dlouho do noci, nemohla jsem se od příběhu odpoutat. Bylo to fascinující, bylo to úžasné, bylo to smutné,… prostě jsem neměla slov.

Po druhé jsem Mause četla tak čtyři, tři roky zpátky. Byla jsem dlouho nemocná, neměla jsem co číst, poslala jsem rodiče pro Mause do knihovny. Tentokrát jsem to nepřečetla na jeden zásah, čtení jsem si nadávkovala postupně. Ale konečný efekt byl stejný – po dočtení jsem byla emočně vyšťavená. Nešlo a nejde to okomentovat.

Po třetí jsem Mause četla před pár dny, teď už možná týdny. Ráno na mě na těch internetech vyskočil významný den – den památky obětem holocaustu. Tento den připadá na den osvobození Osvětimi, a letos se to zakulatilo na 70. výročí. Já jsem zrovna měla volný den, a tak jsem se rozhodla pro třetí čtení Mause.

A teď už zpátky k trochu oficiálnějším informacím. Maus je komiks, který v průběhu několika let psal (tedy spíš kreslil) Američan Art Spiegelman. Vypráví v něm příběh svého otce, který přežil druhou světovou válku v koncentračním táboře Osvětim. Není to však jen příběh o hrůzách minulý, autor zvládl skvěle proplést linku přítomnosti s linkou minulosti.

Pro mě je Maus jedním z nejlepších (a možná vůbec ten nejlepší) příběhů z prostředí druhé světové války, které jsem kdy četla (a dost možná i z těch, které teprve budu číst). Hodněkrát jsem se zamýšlela nad tím, proč tomu tak je. Hodněkrát jsem knihu doporučovala a končila to větou: „Tohle si prostě musíš přečíst.“ Hodně lidí se pak ptalo, proč zrovna Maus.

Najít odpověď není nejjednodušší, ale přece jen mám dlouhodobý náskok, letos jsem knihu četla už potřetí. Jedním z faktorů, proč tomu tak je, je určitě i to, že příběh je neuvěřitelně syrový. V psaném projevu se dá schovat spoustu věcí. A všechno si musíte domyslet. Zatímco tady vám autor ukáže vyhublou postavičku myšky, hromady páchnoucích těl, oběšence,… neschováte se před tím. A to stejné samozřejmě platí v psaném projevu. Do malé bubliny se textu příliš nevleze a tak autor skutečně řekne jen to nejnutnější. Zbytek si můžete domyslet. Ale vlastně ani nechcete…

Dalším důležitým faktorem je (alespoň pro mě) samotná forma komiksu. Autor si totiž s postavami hraje. Svého otce a celou svoji rodinu, a vlastně všechny židy nakreslil, jako myši. Kočky pak představují Němce, a jako prasata nakreslil Poláky.

Dále je tu také fakt, který už jsem zmínila – autor nepopisuje jen životní příběh svého otce Vladka. On si s příběhem hraje – popisuje totiž i přítomnost. A tak v příběhu vidíte rozdílné povahy – Vladek i jeho nová manželka Mala oba prošli táborem, ale každý tuto životní zkušenost přijal po svém. Art se přitom nebojí ukázat i svoje vnitřní problémy – ukazuje, jak bojuje se syndromem vyhoření, ale i vtipně glosuje fakt, že netuší, jak by měl nakreslit svoji francouzskou přítelkyni.

Zkrátka v Maus je kniha, kterou si prostě musíte přečíst. Myslím, že mé hodnocení už je spíše jen třešinka na dortu, protože je stejně jasné, že to bude pět hvězdiček (a něco navíc).

Art Spiegelman

Maus - souborné vydání /The complete Maus/

Vydalo nakladatelství Torst v roce 2012

295 stran

odkaz na goodreads

odkaz na databázi knih