(skoro) 365 dní - BŘEZEN

Na blogu O čtení jsem dlouho dobu sledovala (a milovala) projekt 365 dní. Jeho myšlenka je krásná a jednoduchá - každý den po dobu jednoho roku vyfotit jednu fotku. Já jsem dlouho přemýšlela a rozmýšlela, jestli bych něco takového zvládla a jestli jo, jak by to všechno vypadalo. Zhruba v půlce března jsem se ale rozhodla být spontánní a opravdu začít fotit.

Jenže jsem zjistila, že toho opravdu nejsem schopná - a tak ze z projektu 365 dní vyklubal projekt skoro 365 dní.

(Jak jste u mě možná zvyklý, všechno je foceno mobilem, tak se /někdy/ omlouvám za kvalitu)

Tadá!

4. 3.

Když se rozhodnu ignorovat ruch velkoměsta a vydám se do školy parkem, tenhle krásný výhled (a tolik schodů!!) mě vždycky dostane.

6. 3. 

Školujeme a luštíme kurent (někteří možná znají pojem švabach). 

7. 3.

Školujeme, ale tentokrát s odměnou! (S odměnou za nic. Ehm.)

8. 3.

Školujeme (tohle bude asi extrémně nudné 365 dní, když uvážím, že už tři fotky za sebou jsou o škole) a tentokrát s němčinou. Nesnáším ten jazyk, fakt jo!

9. 3. 

Neškolujem, ale pracujem!

10. 3. 

Školujem! Ale zas jinak... aneb kulturní večery, které strávíme hráním her u kamarádek na kolejích.(A

11. 3.

Zatímco včera bylo krásné počasí, hned druhý den jsem vytahovala deštník a zápasila s větrem. Jak jinak.

13. 3.

Seč pátek třináctého, já jsem si tento den náramně užila. Ocitla jsem se poprvé na praxi ve zdejším muzeum, kde jsem se dostala do sekce fotoarchivu. Hned první den jsem dostala čtyři banánové krabice diapozitivů, které bylo třeba zkatalogizovat. Tuhle práci jsem si vážně užívala, protože pán byl obrovský cestovatel! (Ale to ještě uvidíte ;)

15. 3.

Neděli jsem trávila zaslouženým odpočinkem - jak jinak, než správným relaxem u simíků!

16. 3.

Hned druhý den mě ale zasáhla nemilá zpráva o úmrtí mého trenéra. Zpráva mě zasáhla, seč jsem s tím vnitřně počítala - již dlouho bojoval s rakovinou. Pobrečela jsem si, zapálila jsem svíčku, a ještě jednou poděkovala za všechno, co pro mě udělal.

17. 3.

Můj klasický den - narvaná taška k prasknutí, dvoulitrovka v ruce a běh do školy.

18. 3.

Středu jsem si zpestřila kulturním zážitkem v podobě divadla. Byla jsem na představení s názvem Spor, které sice patřilo k těm slabším, které jsem viděla, ale mému divadelnímu společníkovi se naopak líbilo nesmírně. Sto lidí, sto chutí!

20. 3.

Další pátek nad diapozitivy. Tentokrát jsem vybrala tuhle nádhernou fotku s Berlína. Opravdu se mi strašně líbí!

21. 3.

Sobotu jsem zasvětila rádoby nic nedělání v podobě čtení školní četby. Ale tentokrát mi to ani nevadilo, protože tahle kniha byla opravdu zajímavá!

22. 3.

Neděle brzy ráno. Tempínka vstává do práce a čeká na tramvaj. 

23. 3.

Prosím - zkuste mi prominout ten nepořádek. Ale tahle fotka je pro mě extrémně důležitá - po dlouhé době jsem se zase pustila do klasického cvičení s Jillian. Umííírám!

24. 3.

Další povedený večer!

25. 3.

Ve středu bylo tak krásně, že jsem oblíkala sukni, a ve volném čase zasedla ke čtení venku. Bylo to krásné, bylo to naplňující. Už se těším, až se počasí uklidní a já to budu moct zopakovat.

26. 3.

Zatím jenom prostřednictvím volných tréninků se ke mě vrátil tento úžasný sport. A v neděli byl závod víc než jen napínavý!

27. 3.

Pátek! A poslední dvě krabice. Jestli alespoň trochu znáte Olomouc, možná vás tahle fotka (pokud dobře zaostříte) překvapí a pobaví stejně jako mě. Tohle je záběr na Dolní náměstí, které je doslova obložené auty!

28. 3.

Skoro po roce na závodech! ...

29. 3.

... A že se mi to vyplatilo!

31. 3.

Poslední fotka opět školní - tentokrát úžasná skupina Echosmith a pamflet národních socialistů.