Zápisky starého prasáka

Název:                        Zápisky starého prasáka

Autor:                        Charles Bukowski

Nakladatelství:          Agro

Anotace z Goodreads: Sbírka fejetonů pro undergroundový časopis OPEN CITY patrně nejříznější plátek ve Státech vznikla v průběhu čtrnácti měsíců v letech 1968-69, Bukowskému, který prožíval absolutní svobodu při psaní, stačilo sednout k oknu, zvednout pivo a počkat si, až se to rozjede. Co chtělo přijít, přišlo.

Když jsem si Bukowskiho nesla domů z knihovny, věděla jsem o něm docela málo. Jen to, že je to beatník a že píše hrozně sprostě. Tak sprostě, že nám profesorka nemohla říct ani jedno dílo (což jsem docela nepochopila). No a pak taky to, že u mých spolužáků vzbuzuje zvláštní touhu po čtení. Tak jsem po něm prostě chmátla.

Okamžik jsem se ještě prohrabovala v těch několika titulech, co tam od něj měli, ale nakonec zvítězili Zápisky starého prasáka. No… asi kvůli názvu.

Až doma jsem zjistila, že se jedná o sbírku fejetonů. Spokojeně jsem si promnula prsty a pustila se do čtení. (No, hned to nebylo. Ale docela brzo. No prostě… jsem si ji vytáhla z hromady knih z knihovny).

Prvních pár stránek bylo dosti zvláštních. Sem tam nějaká vražda, sem tam nějakej nesmysl. Hodně alkoholu, hodně sexu, hodně dostihů. Občas jsem jen nadzvedla obočí a občas jsem si nahlas povzdechla. Jakože – co to sakra je?!

Ale pak přišel zlomový fejeton popisující dny okolo Kennedyho zastřelení. Dny okolo Pražského jara. Tolik pravdivých myšlenek v tak málo slovech jsem už dlouho neviděla. Přečetla jsem ho znovu. A znovu jsem byla tak hrozně moc unešená.

A pak se to všechno četlo jinak. Najednou jsem tam viděla všechny ty hlubokomyslné myšlenky. Ono je totiž není zas tak těžký vidět. Chce to mít jen otevřené oči a přehlédnout všechno to … sprosté kolem. Ale to sprosté k tomu zase patří. Bez toho by to nešlo. Bez toho by to nebyl Bukowski.

Třeba však říct ještě jednu věc. Pan překladatel se rozhodl svým překladem zachovat co největší esenci pana spisovatele. Nehledej tam proto žádné gramatické zázraky – věty začínají malými písmeny, uvozovky jsou nahrazeny velkým písmeny, … a tak dál.

On když člověk píše v rauši a v kocovině, tak mu je to asi jedno. Já když mám kocovinu, tak jsem ráda, že vůbec žiju.

 

Shrnu to. Byla jsem nadšená. Po prvních stránkách sice ne, ale nakonec jo. Nakonec hodně moc. Takže moje nadšení se musí projevit i v mém hodnocení. Pět hvězdiček. Jak jinak.

Zdroje obrázků:
• http://www.kosmas.cz

• http://weheartit.com