Autor: Kateřina Petrusová
Nakladatelství: Fragment
Anotace z Goodreads: Dluhy
se musí platit. To ví i bývalá policistka Joan, která má závazek vůči samotnému
králi drogového podsvětí. Ten se nyní hlásí o splacení dluhu a jako pojistku
unese Joaninu malou dceru Amy. Zvládne Joan zabít Roberta Bavettu, jednoho z
vůdců italské mafie, a dostat svou dceru zpět? Co když existuje ještě jiný
způsob, jak Amy zachránit?
Čím bych jen tak mohla začít?
Vezmu to tedy po lopatě. První díl jsem přečetla doslova přes noc (no dobře,
rozečetla jsem jednu noc a druhou noc dočetla. Ale četla jsem v noci…
Akorát dvě…) a doslova (a teď už doopravdy) jsem si ho zamilovala. Co přesně
jsem si zamilovala? Asi tak všechno. (Ano, jsem velmi objektivní člověk). Proto
jsem se tak mlsavě natahovala po druhém díle a děkovala své prozřetelnosti, že
jsem se nenechala odradit velikostí kufru a vzala si knížky dvě.
Ze začátku jsem byla zklamaná.
Čekala jsem pokračovaní s Michaelem a Paige v hlavní roli. Že se
provalí, že žijí a že přijde nějaká velká omerta. Zklamaně jsem se tedy začetla
do příběhu Roberta, Michaelova staršího bratra. Parkrát jsem ještě ze začátku
prolistovala knížku a začetla se na náhodných stránkách, jestli se tam Michael
přece jen někde neskrývá. Skrýval. Což ve mně vyvolalo radostný úsměv a já se
teď už doopravdy pustila do čtení.
Přiznám se hned ze začátku –
nelíbilo se mi psaní ze dvou úhlů pohledů. A kdybych si už měla vybrat, volila
bych pohled Joan. Ale to nechme být, na to se tu teď nehraje (dobře, fajn,
hraje…).
Kdybych si tedy měla vybrat čí
pohled bych četla radši po pár stránkách u mě zvítězila Joan. Ne že by Robertův
pohled na věc nebyl zajímavý, ale přece jen – u Joan se dělo všechno. Taky mi
pohled někdy přišel dost ustřihnutý. Mluvilo se, básnilo se, ach… a najednou tu
je ta druhá postava a celé to mluvení a básnění tu máme znovu. I když v hodně
zkrácené verzi. Jen aby bylo jasno, že ten druhý to prožil taky.
Ale teď k postavám. Budu
velmi upřímná – Joan se mi nelíbila, a Robert zase pekelně moc. Nelíbilo se mi
její chování a přišlo mi… divné. Jasně, nemám děti a jasně nechci děti. Ale i
taky, kdyby mi někdo unesl (imaginární) dceru, asi bych se chovala trochu
jinak. A ano, trochu je hodně ironické. A co vytknout Robertovi? Nic, ten je
sexy. (Och, achich ouvej)
Samotný děj? TO. BYLA. JÍZDA.
První půlku. Všechno to bylo… já nevím, asi žůžový? Suprový? Nemám slov?
Sakra-chci-nášupový? Ovšem,… jen první půlku. Po té co -spoiler, spoiler,
spoiler- to šlo všechno dolů. A bylo to jen romantický. A Michael! Bylo hezky
romantický, přiblbe jsem se usmívala celou dobu, ale hlásek uvnitř mě mi tiše
našeptával: „Neusmívej se, budeš v šoku. Neusmívej se něco se pose… pokazí…“
ale světe div se – nic.
Ne, nemyslete si prosím, že jsem
sadistická (a nebo možná si to radši myslete) a že přeji postavám jen to
nejhorší, ale od podrazáku z Nebezpečné lásky (svým šokovaným výkřikem
jsem vzbudila své příbuzné, kteří mi na mých cestách poskytovali azyl) jsem
čekala další podrazák. Větší podrazák. Ale on nepřícházel. Místo toho jen
přiblbý úsměv.
A to malé, rodinné „vzrůšo“
nakonec? To mě (zcela upřímně) spíše naštvalo.
Takže, když to shrnu? Samozřejmě,
jsem nadšená a hrozně moc se mi to líbilo. Ale… jednička je pro mě
bezkonkurenční. Naprosto, bez debat. Tudíž,… ano, čtyři hvězdičky.
2 komentářů:
Mě se zase ty dva pohledy na věc líbili :) Jedničku jsem sice nečetla, ale pořád jsem čekala, kdy se stane nějaké pořádné vzrůšo a taky se nedočkala, ale celkově se mi kniha taky moc líbila :)
Já byla na začátku hrozně zklamaná, že to není o hrdninech z jedničky. Já si je moc a moc oblíbila. Doporučuji se k tomu dostat :)
A po dočtení... na půl že to bylo žůůůůžový a na půl, že jsem chtěla víc akce. Ale byla jsem nadšená. Tečka.
Okomentovat