Ještě než umřu

Název: Ještě než umřu

Originální název: Before I die

Autor: Jenny Downham

Anotace z Goodreads: Sedmnáctiletá Tessa má stejné pocity, touhy a plány jako její vrstevníci. Na jejich uskutečnění má ovšem podstatně méně času. Trpí leukémií v pokročilém stadiu a v takovém rozsahu, že není možná žádná další léčba. Tessa se smiřuje s neodvratným osudem svérázným způsobem: sepíše si seznam věcí, které by ještě chtěla stihnout, dokázat, zažít, a pokud jí zdravotní stav dovolí, pustí se bezhlavě do jejich plnění. 

Hluboká a pochopitelná lidská touha chovat se někdy jinak, než je běžné, porušit zákony, prožít skutečné dobrodružství, bláznivě se zamilovat, uniknout ze všednosti a konvencí se v kulisách umírání a omezeného času mění v napínavý a překotný boj o holé přežití, o samu podstatu lidské existence. Intenzivní příběh 

odkrývající pozadí zamotaných rodinných vztahů, skrytých bolestí, příběh o rodičovské, sourozenecké a partnerské lásce, příběh o smíření a pomíjivosti všedních problémů promlouvá svou neúprosností, nesentimentalitou a jednoduchostí ke všem generacím čtenářů.

_________________________________________________________

Ještě než umřu je pravděpodobně jedna z prvních knížek, kterou jsem si přečetla na základě recenze. Bohužel, už nejsem schopná říct kde a kdy a jak jsem ji četla, ale rozhodně jsem ji někde četla. A když ji měli v knihovně, byla to prostě jednoznačná volba pro mě. Popadla jsem ji, a tři minuty před zavřením knihovny odešla hrdě domů.

Přiznávám – obálka mě poněkud děsila. Protože… je prostě hrozná. Nebudeme si nic nalhávat, že jo.

Měla jsem chuť na čtení, ale protože jsem byla zrovna vyčerpaná (v tom správném slova smyslu) po Znamení Athény od Ricka Riordana (och, Percy!!!), nechávala jsem si poměrně pauzu od dalšího čtení. Všichni snad znáte ten pocit, kdy se vám nějaká knížka tak hrozně líbí, že si chcete ten příběh co nejdýl udržet v hlavě a chvilku prostě nic jinýho nečíst. Nebo ne? Každopádně jsem se ke knížce dostala pár minut po půlnoci (protože se mi nechtělo jít spát) a ve tři hodiny ráno jsem ji zaklapla dočtenou.

Ze všeho nejdřív musím říct, že to byla knížka, která mě emocionálně úplně vyčerpala. Hodně jsem brečela (a veřejně se k tomu přiznávám) a dychtivě hltala každou stránku a každé slovíčko. Občas jsem odolávala pokušení podtrhnout si nějakou větu, nebo si ji někam napsat, ale touha pokračovat ve čtení mi v tom vždycky zabránila. Když jsem dočetla, odolávala jsem pokušení se zvednout a říct rodičům, kteří spali vedle, že je mám ráda. Chtěla jsem vzbudit sestru a říct ji to a dlouho jsem si pohrávala s mobilem, abych podobnou větu napsala i přátelům. Nakonec jsem se však schoulila do klubíčka, schovala se pod peřinu a prostě brečela. Jo,… ta knížka mi fakt dala zabrat.

Tessa je totiž úplně obyčejná holka – stejně jako já a možná stejně jako ty. A možná stejná i jako dalších pět jiných lidí. Každý si v ní najde to svoje. Jenže Tessa je zároveň něčím děsivě jiná. Má leukémii. Nemoc, kterou ji diagnostikovali, už když byla malé dítě a nemoc, na kterou pomalu umírá.

Neví, kolik ji zbývá času stejně jako neví, co je to přesně žít. Je ji šestnáct, chce chodit na diskotéky, spát s klukama a pít alkohol. Ale ani jedno ji není přáno. A proto si taky píše svůj seznam věcí, které by ráda zkusila ještě předtím, než umře. Za svůj seznam se ale poněkud stydí a tak ho nikomu neukazuje, nikomu o něm nepoví.

Přijde na něj až její kamarádka Zoey. Zoey byla postava, která mi od začátku knihy nesedla a kterou bych nejradši profackovala. Často se chovala jako kráva. (s prominutím). Podle mě na Tessu několikrát úplně bezdůvodně vyjela, že se chová jako mimino a že jen využívá své nemoci. Hrozně by mě zajímalo, jak by se chovala ona. Ano, autorka ji taky hodila nějaký ten klacek pod nohu, ale mě stejně nepřesvědčila o tom, že se chová normálně.

Co dál? Že příběh byl proklatě silný jsem už řekla. Ale je mi to jedno – klidně to řeknu ještě jednou, dvakrát nebo klidně stokrát. Ten příběh byl zatraceně silnej a prostě to nečtěte bez kapesníčků. A nebo to nečtěte, pokud máte rádi svoje slzné kanálky. (Ale i ty se musí čas od času propláchnout!!!)

Existuje i film natočený podle této knížky. Zatím jsem ho neviděla, ale chystám se na něj (to víte, svaťák. Kdo by se učil na maturitu, nebo na přijímačky, když se může dívat na filmy a nic nedělat a potom všechny otravovat tím, že nic nestíhá a nic nestačí a tak dále. A tak dále). Každopádně film se jmenuje Now is good a můžete ho zčeknout na csfd, kde má dobře vypadající hodnocení.

A já se taky pustím do hodnocení. I když přemýšlím, jestli to není zbytečný. Protože je prostě jasný, že ty knížce nakonec stejně dám pět hvězdiček. Proč já to vůbec ještě píšu, když nakonec každé knížce stejně dám pět hvězdiček? :D

* Anotace a obálka z http://www.goodreads.com/
* Obrázek z http://weheartit.com/