Název: Ještě než umřu
Originální název: Before I die
Autor: Jenny Downham
Anotace z Goodreads: Sedmnáctiletá Tessa má stejné pocity, touhy a plány jako její vrstevníci. Na jejich uskutečnění má ovšem podstatně méně času. Trpí leukémií v pokročilém stadiu a v takovém rozsahu, že není možná žádná další léčba. Tessa se smiřuje s neodvratným osudem svérázným způsobem: sepíše si seznam věcí, které by ještě chtěla stihnout, dokázat, zažít, a pokud jí zdravotní stav dovolí, pustí se bezhlavě do jejich plnění.
Hluboká a pochopitelná lidská touha chovat se někdy jinak, než je běžné, porušit zákony, prožít skutečné dobrodružství, bláznivě se zamilovat, uniknout ze všednosti a konvencí se v kulisách umírání a omezeného času mění v napínavý a překotný boj o holé přežití, o samu podstatu lidské existence. Intenzivní příběh
odkrývající pozadí zamotaných rodinných vztahů, skrytých bolestí, příběh o rodičovské, sourozenecké a partnerské lásce, příběh o smíření a pomíjivosti všedních problémů promlouvá svou neúprosností, nesentimentalitou a jednoduchostí ke všem generacím čtenářů.
_________________________________________________________
Ještě než umřu je pravděpodobně
jedna z prvních knížek, kterou jsem si přečetla na základě recenze.
Bohužel, už nejsem schopná říct kde a kdy a jak jsem ji četla, ale rozhodně
jsem ji někde četla. A když ji měli v knihovně, byla to prostě jednoznačná
volba pro mě. Popadla jsem ji, a tři minuty před zavřením knihovny odešla hrdě
domů.
Přiznávám – obálka mě poněkud
děsila. Protože… je prostě hrozná. Nebudeme si nic nalhávat, že jo.
Měla jsem chuť na čtení, ale
protože jsem byla zrovna vyčerpaná (v tom správném slova smyslu) po Znamení Athény
od Ricka Riordana (och, Percy!!!), nechávala jsem si poměrně pauzu od dalšího
čtení. Všichni snad znáte ten pocit, kdy se vám nějaká knížka tak hrozně líbí,
že si chcete ten příběh co nejdýl udržet v hlavě a chvilku prostě nic
jinýho nečíst. Nebo ne? Každopádně jsem se ke knížce dostala pár minut po
půlnoci (protože se mi nechtělo jít spát) a ve tři hodiny ráno jsem ji zaklapla
dočtenou.
Ze všeho nejdřív musím říct, že
to byla knížka, která mě emocionálně úplně vyčerpala. Hodně jsem brečela (a
veřejně se k tomu přiznávám) a dychtivě hltala každou stránku a každé
slovíčko. Občas jsem odolávala pokušení podtrhnout si nějakou větu, nebo si ji
někam napsat, ale touha pokračovat ve čtení mi v tom vždycky zabránila.
Když jsem dočetla, odolávala jsem pokušení se zvednout a říct rodičům, kteří
spali vedle, že je mám ráda. Chtěla jsem vzbudit sestru a říct ji to a dlouho
jsem si pohrávala s mobilem, abych podobnou větu napsala i přátelům.
Nakonec jsem se však schoulila do klubíčka, schovala se pod peřinu a prostě
brečela. Jo,… ta knížka mi fakt dala zabrat.
Tessa je totiž úplně obyčejná
holka – stejně jako já a možná stejně jako ty. A možná stejná i jako dalších
pět jiných lidí. Každý si v ní najde to svoje. Jenže Tessa je zároveň
něčím děsivě jiná. Má leukémii. Nemoc, kterou ji diagnostikovali, už když byla
malé dítě a nemoc, na kterou pomalu umírá.
Neví, kolik ji zbývá času stejně
jako neví, co je to přesně žít. Je ji šestnáct, chce chodit na diskotéky, spát
s klukama a pít alkohol. Ale ani jedno ji není přáno. A proto si taky píše
svůj seznam věcí, které by ráda zkusila ještě předtím, než umře. Za svůj seznam
se ale poněkud stydí a tak ho nikomu neukazuje, nikomu o něm nepoví.
Přijde na něj až její kamarádka
Zoey. Zoey byla postava, která mi od začátku knihy nesedla a kterou bych
nejradši profackovala. Často se chovala jako kráva. (s prominutím). Podle mě na
Tessu několikrát úplně bezdůvodně vyjela, že se chová jako mimino a že jen
využívá své nemoci. Hrozně by mě zajímalo, jak by se chovala ona. Ano, autorka
ji taky hodila nějaký ten klacek pod nohu, ale mě stejně nepřesvědčila o tom,
že se chová normálně.
Co dál? Že příběh byl proklatě
silný jsem už řekla. Ale je mi to jedno – klidně to řeknu ještě jednou, dvakrát
nebo klidně stokrát. Ten příběh byl zatraceně silnej a prostě to nečtěte bez
kapesníčků. A nebo to nečtěte, pokud máte rádi svoje slzné kanálky. (Ale i ty
se musí čas od času propláchnout!!!)
Existuje i film natočený podle
této knížky. Zatím jsem ho neviděla, ale chystám se na něj (to víte, svaťák. Kdo
by se učil na maturitu, nebo na přijímačky, když se může dívat na filmy a nic
nedělat a potom všechny otravovat tím, že nic nestíhá a nic nestačí a tak dále.
A tak dále). Každopádně film se jmenuje Now is good a můžete ho zčeknout na
csfd, kde má dobře vypadající hodnocení.
* Obrázek z http://weheartit.com/
8 komentářů:
Krásna recenzia. Škoda len, že nemám odvahu na túto knihu, rovnako ako sa nepustím do knihy Na vine sú hviezdy.
Hvězdy nám nepřály si chci dokonce koupit. A to si moc knížek nekupuju. No moc... skoro žádné :D Ale fakt to byla silná knížka. Zatnout zuby, udělat si kakao na nervy a pustit se do toho! :)
A děkuji za pochvalu. Snažím se najít v tom psaní rádoby recenzích (pořád nemám odvahu tomu tak říkat :D)
Hvězdy nám nepřály je skvělá kniha.. Ale tohle nevím, nevím.. Nemám na nic depresivního nápadu:D
a Hvězdy nám nepřály nejsou depresivní kniha? :D
Každopádně, ani tohle nebylo zas tak depresivní (a doufám, že to tak ani nevyznělo :D), ale spíš takové... se smutným podtónem.
Když jsem četla tu recenzi, vybavila jsem si film na podobné téma... pak jsem si myslela, že by to mohl být i ten, který je zmíněn, ale csdf me utvrdila v tom, že ne. Tamten film byl docela starý a já byla ještě malé dítě. Stejně jsem u toho ale brečela.
Na toto téma se teď necítím, nechci se ještě víc emotivně... ohlodavat, či jak to nazvat :D Ale třeba jednou, zní to docela lakave :) A máš hezký sloh.
Děkuji za pochvalu slohu, hledám se (teda aspoň v psaní recenzí, nebo jak to nazvat :D), takže to doopravdy potěší.
Emotivně ohlodat! To je dokonalé sousloví, které k té knížce tak krásně sluší :D
Super recenzia, knihu som čítala a máš úplnú pravdu... so Zoey aj s tým, že to bolo nesmierne silné, tiež ma ten príbeh rozplakal. Netušila som však, že je aj film... možno sa naň odvážim. Niekedy.
Já tak strašně čekám, až budu mít volno, abych se na ten film podívala. Doufám totiž, že bude aspoň z poloviny tak dobrý, jako knížka. Jinak se naštvu :D
Okomentovat