22. září 2013

Žítkovské bohyně, Kateřina Tučková

Název: Žítkovské bohyně

Autor: Kateřina Tučková

Anotace z Goodreads: 
Vysoko v kopcích Bílých Karpat jsou řídce rozeseta přikrčená stavení. Všude je daleko. Říká se, že právě proto si tam některé ženy dokázaly uchovat vědomosti a intuici, kterou jsme ztratili. Předávaly si ji z generace na generaci řadu století. Říkali jim bohyně, protože dokázaly bohovat — prosit Boha o pomoc. A jeho zásahům i trošku dopomoci… Říkalo se o nich, že vidí do budoucnosti. Proč tedy nezachránily tu svou? Dora Idesová je poslední z bohyní. Brání se přijmout zastaralý způsob života a věštit příchozím z odlitého vosku jako její teta Surmena. Vše se ovšem mění, jakmile pochopí, že co se v jejím životě zdálo být nešťastnou shodou okolností, bylo pečlivě promyšleným plánem. Její umístění v internátě, Jakoubkova ústavní péče, hospitalizace v psychiatrické léčebně v Kroměříži… Na konci 90. let na ni v pardubickém archivu ministerstva vnitra čeká operativní svazek vedený StB na vnitřního nepřítele — její tetu Surmenu. Dora nevěřícně rozplétá neznámé osudy své rodiny i dalších bohyní… 
Byly bohyně nebezpečím pro důvěřivé pacienty? Nebo byly skutečně ideologickou hrozbou normalizované společnosti? Nebo se o vyhlazení posledního reliktu pohanství postarala obyčejná závist a lidská zášť? Nový román Kateřiny Tučkové, autorky bestselleru Vyhnání Gerty Schnirch, je fascinujícím příběhem o ženské duši, magii a zasuté části naší historie.



Žítkovské bohyně jsem měla vyhlédnuté zhruba od té doby, co vyšly. Bohužel jsem nebyla sama a v knihovně na ně rezervace jen a jen přibývaly a já se pomalu začínala smiřovat k tomu, že se k nim dostanu nejdřív tak za dvacet let. Naštěstí se na mě ale usmálo štěstí a knížku si koupila teta, které se hrozně líbila a tak mi ji poslala na přečtení. A tak jsem se do ní samozřejmě hned pustila.


Knížka je to výborná. A to neříkám jen tak, ale hlavně proto, že chci upozornit na řadu získaných ocenění. I když byla nominována na Magnesiu Literu, kterou nakonec nezískala, odnesla si (alespoň) Cenu čtenářů (a teď fakticky nevím, jestli to velký písmeno tam mám dobře, nebo ne). Dále má na kontě Cenu Josefa Škvoreckého za rok 2012 a také výhru v soutěži Český bestseller 2012. Chystá se film i divadelní představení (to by mělo mít premiéru v Městském divadle Zlín v roce 2014), ale také přeložení do několika dalších jazyků (polština, němčina, bulharština a ukrajinština). Kdyby tahle knížka byla holka, asi by byla blonďatá a pořádně udělaná ta správných místech. No prostě… kus!

Co se týče mého názoru je zcela jednoznačný – miluju tu knížku. Ze začátku je ale třeba upozornit, že knížka asi nebude pro každého. Není to jednoduché čtení (i když Dostojevskij to taky není) a není to žádná jednohubka na jedno odpoledne. Už jen styl psaní je dosti zvláštní. I když je v knížce přímá řeč, nehledejte žádné uvozovky. Ze začátku je trochu matoucí a vlastně… to zůstane matoucí až do konce knížky. Autorka také vychází z autentických výtahů z archivů a právě ony jsou docela obtížné. Protože kostrbatá, úřední čeština ze začátků minulého století není žádná sranda. A pokud vám to nestačí, čekejte i nářečí.

Jak už jsem řekla – ta knížka si mě prostě dostala. Ještě blíž jsem k ní začala mít, když jsem se dozvěděla, že na Žítkové byl můj (zesnulý) děda na vojně. A pro dokreslení mentality obyvatel mě babička hned poučila, že „ten neřád přišel domů o týden později, protože byl na svatbě a tak se slil, že se z toho dostával dalšíma pálenýma další týden.“

A co tedy vlastně jde? Hlavní hrdinkou je Dora Idesová, která má docela příšerný životopis. Matku ji zabil vlastní otec, vychovávala ji teta a v dospělosti se musela starat o svého psychicky i fyzicky nemocného bratra. Dora ale není zvláštní jen svým pohnutým osudem, ale hlavně svoji rodinou. V Bílých Karpatech již po stovky let žijí ženy, které oplývají magickými schopnosti – léčí tělo i mysl a jejich schopnosti vyhledávají lidé z širokého okolí. Dora v sobě však tyto schopností nemá a tak se zdá, že bohyně (jak si ony ženy říkají) zaniknou společně s ní. To však Dora dopustit nechce, a proto se pouští do studia a obsáhlé práce o zvycích a práci těchto bohyní.

Své studii věnuje spoustu let, ale přesto se zdá, že toho ještě spoustu nezná. Když se po revoluci otevřou archivy StB, upozorní ji jedna známá, že v nich zahlédla i jméno její tety – Terezie Surmenové. Dora tomu odmítá věřit. Byla to právě Surmena, kdo se o ni po smrti její matky staral. A byla to právě Surmena, kdo ji odhalil svět bohyň, kde ne všechno je tak tajemné a kouzelné, jak na první pohled vypadá. Kámen ji spadne ze srdce, když zjistí, že Surmena není vedená jako spolupracovník StB, nýbrž jako sledovaná osoba. A tak se Dora pouští do dalšího pátrání a odkrývá tím zatím nepoznané tajemství nejen své rodiny.

Právě tahle část mě bavila ze všeho nejvíc. Kniha se zde skládá hlavně z výtažků archivu, a tak se Surmenin osud dozvídáme ne úplně obyčejnou cestou. Doslova jsme hltala každou stránku a každou další zprávu sledujícího.

Děj je rozdělen na pět částí, a jen jedna z nich se skládá z těchto archivních výpisků a zápisků. Nemusíte se proto bát. Ale stejně nakonec uvidíte, že vás to bude bavit.

Dora vám pravděpodobně k srdci nepřiroste. Většinu času jsem měla pocit, že tam je jen navíc, jen aby měl někdo vyprávět děj. Ale i když se možná bude zdát neuvěřitelné, kupodivu mi to vůbec nevadilo.

Co je ještě důležité říct před koncem, je fakt, že knížka vychází ze skutečných příběhů, ze skutečných archivů. Skutečná pravda byla upravena jen mírně – sem tam pozměněná jména a sem tak zase trochu „pokřivení“ skutečnosti, aby se to lépe četlo.

Že budu dávat pět hvězdiček je vám už asi jasné. Prostě nemůžu jinak, i kdybych chtěla. Prostě mi to nejde. Je to fantastická knížka, kterou můžu doporučit úplně každému, kdo je trochu zkušenější čtenář. Pokud máte to štěstí, že se vám knížka dostane pod ruky neváhejte ani chvilku a prostě po ní hrábněte. Nemůžete udělat špatně.


* Obálka a anotace z http://goodreads.com
* Obrázek z http://weheartit.com/
* Oddělovač z http://veeeebookshelf.blogspot.cz/

(P. S. - můžete mi někdo, prosím, říct, proč se mi u obrázků objevuje ten rámeček, co nechce za žádnou cenu zmizet ? Zkoušela jsem ho dokonce i uplatit čokoládou a on se prostě nehne! )



6 komentářů:

Dragita řekl(a)...

už jsem na to kolikrát koukala, tak díky za další dobrou recenzi. Poohlédnu se po knize;)

Tempé řekl(a)...

Poohlédni se dobře, je to fakticky úžasná knížka,která prostě stojí za přečtení! :)

Aynnara Tulrgar řekl(a)...

Páni! Premiéra u nás ve Zlejně? :O :D Ale ne, jistě to bude fajn. Tuhle knihu bych si taky ráda jednou přečetla, ale znáš to, hromady jiných, čekají na přečtení... :D

Btw, tady je návod, jak odstranit rámeček z blogspotu : http://silvidesign.blogspot.cz/2011/11/blogger-monday-jak-odstranit-ramecek.html

blogspot má sice nějakou inovaci, ale funguje i teď, takže hodně štěstí :)

Tempé řekl(a)...

Znám to :D Ten pohled na tu hromadu knížek z knihovny mě pokaždé hrozně vyděsí. Ale snažím se dělat, jakože tam není :D Díky za tip na odstranění, hned ho jdu vyzkoušet :)

Anonymní řekl(a)...

Ahoj, o knížce jsem slyšela, ale dostala se mi do rukou až nyní. Přečetla jsem ji doslova jedním dechem, tzn. od 8 večer do 4 do rána (v 6 jsem vstávala do práce). Takže je jasné jak mě nadchla. Zdravím z Krkonoš.

Anonymní řekl(a)...

Jedna z nejlepších knih, jakou jsem kdy četla, nyní si chci přečíst od stejné autorky Vyhnání Gerty Schnirch

Okomentovat

 
Copyright © 2013 Tempe's Library. All rights reserved.
Blogger Template by