7. ledna 2015

Paměti imaginárního kamaráda, Matthew Dicks


Knížka Paměti imaginárního kamaráda je jedna z těch, která vás zaujme na první pohled. Začne to malovanou obálkou s jednoduchým obrázkem a pokračujete to až přes kouzelný název. Ať chcete, nebo ne, najednou držíte knihu v ruce a snažíte se na obálce vykoumat, kdo, nebo co je to ten imaginární kamarád. A nedej bože, když knížku otevřete a začtete se do první stránky. To už je bohužel pro každého pozdě, a vy si tenhle kouzelný kousek prostě budete muset přečíst.

 A ne jinak tomu bylo i se mnou. Byla to sice láska na první pohled, ale ke knížce jsem přicházela s menšími obavami. Po přečtení anotace jsem nabyla pocitu, že mám před sebou knížku, která se tématem a motivem bude podobat (Ne)obyčejnému klukovi. Tahle knížka se mi sice líbila, nicméně mě neokouzlila tak, jako většinu lidí. O to horší byl pocit, že Imaginární kamarád byl také vychvalován všude, kam jsem přišla.

Nakonec jsem byla ale víc než jen spokojená, protože tahle kniha se (Ne)obyčejnému klukovi nepodobá ani v tom nejmenším. No dobře – možná pár společných rysů tu přece jen najdeme. Hlavní hrdinou je malý klučina, který se jmenuje Max. Max chodí do třetí třídy a jeho nejlepší kamarád se jmenuje Budo. Budo ale není skutečný – Budo je imaginární kamarád.

Max je totiž svým způsobem taky takový neobyčejný kluk. I když chodí do normální školy, i když má dobré známky, a i když si každý večer chodí „házet“ s tátou, přece jen není jako normální kluci v jeho věku. Max totiž trpí autismem.

A víte co je na knize úplně nejvíc nejlepší a co ji dělá taky úplně jinou? Hlavní hrdinou totiž není Max, ale Budo. A právě Budo vypráví celý příběh. A právě Budo nám představuje ten nový, ale naprosto okouzlující svět imaginárních kamarádů.

Ve fantazii se meze nekladou, a tohle platí dvojnásob, když se bavíme o té dětské fantazii. A autor si je toho taky velmi dobře vědom. Během příběhu nám představuje hned několik imaginárních kamarádů a přitom ani jeden není stejný jako ten druhý. Neskutečně mě autorova představivost bavila. Ať už tu máme kamaráda, co vypadá jako lžička, mluvící štěně, nebo obra, se pomalu nevleze do místnosti… všichni jsou stejně skuteční. Všichni jsou stejně reálný. Nebo aspoň tak reální, jak jen imaginární kamarád může být.

Jednoduchý děj popisující Maxovi všednosti by možná ke spokojenosti stačil. Nicméně autor můj názor nesdílí a během první třetiny knihy se celý příběh zamotává a vy prostě nemůžete jinak, než číst, číst… a číst.

Ke knížce ale přece jen mám jednu výtku. Není mi jasné, kdo je cílovou skupinou. Je to knížka pro děti? Je to knížka pro mladé? Nebo snad příběh pro dospělé? Dost dobře by se kniha vešla do všech zmiňovaných kategorií. Ale pro každou mám jedno ale. Na dětskou knížku mi přijde děj… no, docela temný. Na knížku pro dospělé je zase způsob vypravování příliš dětský. Tuhle otázku tedy nechávám otevřenou. Ale stejně by mě zajímala odpověď.

(Třeba mi zvládne odpovědět někdo z vás, kdo tuhle knížku už četl. Najde se tu někdo?)

Když přestoupím k hodnocení, nemůžu se rozhodnout. A proto jsem sáhla zase na půl hvězdičky a knihu bych zařadila někam mezi tři a čtyři hvězdičky. Kniha si mě dostala skvělými postavami, skvělým příběhem a netradičním prostředím. Bohužel mi ale nesedla forma, protože celé vypravování mi stylem sedělo úplně někam jinam. Naštěstí mi to ale nezkazilo celkový zážitek z knihy, který byl vesměs velmi dobrý. Zkrátka příjemné a oddechové čtení, které vás zavede do světa, který jste ještě určitě nenavštívili.

 

Matthew Dicks. 
Paměti imaginárního kamaráda /Memoirs of an Imaginary Friend/
Vydalo nakladatelství Argo roku 2014
310 stran

odkaz na goodreads
odkaz na databázi knih

9 komentářů:

A cup of Lucy řekl(a)...

Tuto knihu neznám, ale i tak mě zaujala. :)

Ettelëa řekl(a)...

Díky za recenzi. Knížku jsem si pořídila někdy v létě, ale ještě jsem se k ní nedostala, snad v brzké době. Ale svou recenzí jsi mě nalákala, takže se do toho zkusím pustit co nejdříve a pak se můžu přidat k přemýšlení, pro kterou kategorii je vlastně určená :)

Tempé řekl(a)...

A CUP OF LUCY: To jsem ráda, třeba se k ní někdy dostaneš a okouzlí tě aspoň z poloviny jako mě :))

ETTELËA: Nepochybuji o tom, že je spousta lepších knížek, kterým je třeba dát přednost, ale i Paměti rozhodně stojí za zmínku. Doufám, že v hromádce nashromážděných knih jim teď už dáš přednost. A pak si ráda přečtu tvůj názor :))

Bastera řekl(a)...

O téhle knížce jsem taky hodně přemýšlela, ale pořád nevím nevím :) Moc hezká recenze :)

Eskandriel řekl(a)...

Všechno, kde vystupují děti s nenormálními schopnostmi beru:-D Teď jsem dočetla druhý díl Sirotčince slečny Peregrinové pro podivné děti a jsem nadšená:) Paměti imaginárního kamaráda vypadají dost dobře, doufám, že se potkáme:)

Infinity řekl(a)...

Tuto knihu jsem také četla a dokonce jsem na ní nedávno napsala recenzi http://moje-iluze.blog.cz/1410/pameti-imaginarniho-kamarada-recenze
A také jsem přemýšlela, pro koho přesně je určena, nedokážu to přesně určit. To ovšem nezměnilo nic na tom, že jsem tuto knihu ohodnotila 5 hvězdičkami z 5.

Tempé řekl(a)...

BASTERA: Mě nalákala hlavně názvem, většinou si anotace vůbec nečtu. Párkrát jsem ji zahlédla v recenzí a všude byla většinou hodně chválena. Když jsem pak na ni narazila v knihovně, musela jsem ji vzít domů a přečíst. A nebyla to špatná volba :))

ESKANDRIEL: No, možná jsem se schválně vyjádřila, ale tu nejsou děti s nadpřirozenými schopnosti, jen děti s velkou fantazií :)) To jen aby jsi pak nebyla překvapená, kdyby jsi se ke knížce jednou dostala :))

INFINITY: Hned si běžím přečíst i tvoji recenzi. Mě tam právě trochu vadil ten vypravěčský styl, nemohla jsem jsem si pak příběh vychutnat ze vším všudy :/

Agnes řekl(a)...

Ač píšeš, že tě neokouzlila tolik jako všechny ostatní, ta myšlenka téhle knihy mě natolik nadchla, že si jí jdu okamžitě přidat ke svým knižním přáním :D

obat pembesar penis řekl(a)...

Její pěkný článek

Okomentovat

 
Copyright © 2013 Tempe's Library. All rights reserved.
Blogger Template by