Matthew Quick
Odpusťte mi, Váš Leonard /Forgive me, Leonard Peacock/
Vydalo nakladatelství Knižní klub v roce 2015
256 stran
Ke knize Odpusťte mi, váš Leonard jsem přistupovala velmi opatrně. Asi se ptáte proč. Je to jednoduché. Autor už mě jednou zklamal. I když to nebyla tak úplně jeho vina.
Možná si pamatujete na všeobecné šílenství kolem prvního filmového dílu Hunger Games. Možná si pamatujete na všeobecné šílenství kolem hereckého umu Jennifer Lawrence. A v tom případě si určitě pamatujete i na všeobecné šílenství kolem toho, když Jennifer získala Oscara za svoji roli ve filmu Terapie láskou. A právě tento film je natočen podle jiné Quickovy knihy. Která se (překvapivě) jmenuje Terapie láskou.
Knihu jsem nečetla. To přiznávám na rovinu. Ale viděla jsem film. A kromě scény, kdy hlavní hrdina chodí běhat v pytli do odpadkového koše si z filmu absolutně nic nepamatuji, protože mě absolutně nebavil.
Já vím – kniha není totéž co film. Ale přesto – k Leonardovi jsem přistupovala s jistou dávkou opatrností. Jenže přišly prázdniny, já přijela na den z tábora s přečtenou knížkou a jediné co bylo doma byl Leonard. A tak přišla jeho chvíle a já se rozhodla mu přece jen dát šanci.
Do dnes nevím, jestli jsem udělala dobře, protože z knihy mám nesmírně smíšené pocity. Pokusím se vám tuhle směs popsat, ale neručím za to, že to bude mít hlavu a patu. Ale tak už to se smíšenými pocity bývá.
Kniha má něco do sebe. O tom žádná. Protože – už jste někdy četli knížku o mladém sebevrahovi, který chce sebou na poslední cestu vzít svého bývalého nejlepšího přítele? A který má jen čtyři lidi, na kterých mu skutečně záleží, přičemž každý je ještě trochu větší podivín, než ten předtím? Já teda ne.
Ze začátku to vypadalo dobře. Kniha nabitá černým humorem, kde se občas blýskne nějaká ta skvostná myšlenka, která vás donutí se zamyslet. Jenže postupem času ubývalo toho humoru a množilo se to těmi myšlenkami.
Ať se snažím sebevíc, nedokážu přesně popsat, jak na mě kniha působila. Co se mi na ni líbilo, co se mi na ni nelíbilo. Bylo to něco trochu jiného, než na co jsem zvyklá. Něco hodně jiného.
Leonard je zvláštní hlavní postava. Ale hodně propracovaná. Není to jen plochý, mladý sebevrah. Je to mladý sebevrah, kterého si zamilujete, a kterému fandíte. Postupem času odkrýváte všechny jeho pohnutky, které ho vedly k tomu, že teď stojí docela sám, před volbou, jestli bude lepší prostřelit si hlavu ze spodu, nebo z boku. Nepřejetu mu smrt, to rozhodně ne. Celou knihu mu naopak držíte pěsti, aby se to všechno nějak vyřešilo. Protože Leonard Peacock si zaslouží trochu toho normálna do svého života.
Je strašně těžké říct, komu bych knihu doporučila dál. Asi všem – ať si na ni každý svůj vlastní názor. Někomu se bude líbit, někomu se nebude líbit, a někdo z ní bude stejně zmatený, jako já.
Nevím, jak knížku hodnotit. To vám řeknu úplně upřímně. Na goodreads jsem to nechala bez hvězdiček. Ale tady jsem se nakonec rozhodla dát knize čtyři hvězdičky. Nebyla to obyčejná kniha, ale ani kniha, která vás zvedne ze židle. Beze sporu to byla ale dobrá kniha.
0 komentářů:
Okomentovat