Název: Lolita
Autor: Vladimir Nabokov
Anotace z Goodreads: Lolita, Lola, Lo, Lolitchen, Lottelita...Samotné jméno titulní hrdinky a jeho proměny, vyvolávající hravé i trýznivé asociace, naznačují od prvních řádek Nabokovova nejslavnějšího románu míru obsese jeho vypravěče a protagonisty Humberta Humberta mladičkou Dolores Hazeovou, zároveň ale i nekonečnou prchavost předmětu jeho vášnivého a zničujícího citu. Bolestná, šokující i dojemná zpověď čtyřicátníka Humberta o bezmezné erotické posedlosti kouzlem dvanáctileté "nymfičky" a jejích tragických důsledcích dokáže i bezmála půlstoletí po svém vzniku zasáhnout čtenáře otevřeností a důsledností, s níž otevírá a rozvíjí své tabuizované téma, s odstupem času jej však stále výrazněji oslovuje jako to, co vždy představovala především: mistrovsky komponované mnohovrstevné pojednání na téma vášně, lásky a hříchu, vycházející z bohatého kulturního zázemí a překypující pro Nabokova typickou slovní virtuozitou, ironií i humorem.
Autor: Vladimir Nabokov
Anotace z Goodreads: Lolita, Lola, Lo, Lolitchen, Lottelita...Samotné jméno titulní hrdinky a jeho proměny, vyvolávající hravé i trýznivé asociace, naznačují od prvních řádek Nabokovova nejslavnějšího románu míru obsese jeho vypravěče a protagonisty Humberta Humberta mladičkou Dolores Hazeovou, zároveň ale i nekonečnou prchavost předmětu jeho vášnivého a zničujícího citu. Bolestná, šokující i dojemná zpověď čtyřicátníka Humberta o bezmezné erotické posedlosti kouzlem dvanáctileté "nymfičky" a jejích tragických důsledcích dokáže i bezmála půlstoletí po svém vzniku zasáhnout čtenáře otevřeností a důsledností, s níž otevírá a rozvíjí své tabuizované téma, s odstupem času jej však stále výrazněji oslovuje jako to, co vždy představovala především: mistrovsky komponované mnohovrstevné pojednání na téma vášně, lásky a hříchu, vycházející z bohatého kulturního zázemí a překypující pro Nabokova typickou slovní virtuozitou, ironií i humorem.
Na Lolitu jsem se těšila. Poměrně
dost. Hodně. Fakticky.
Hodně se toho o Lolitě povídalo.
Aspoň u násve škole. Spolužák ji měl jako referát a byl s ní unešený. A
podobné byli i reakce spolužáků. Pak nám kousek (prvních devadesát minut)
pustila učitelka ve (spojené) hodině anglického semináře. A mě se to líbilo.
Opravdu moc. Jen škoda té femonologie, co jsem se musela učit.
Zamluvila jsem si tedy Lolitku v knihovně
(a nebo tam na mě čekala?) a odnesla si ji domů. Protože jsem ještě musela
odevzdat seznam povinné literatury, naposlední chvíli jsem vyškrtla Dekameron a
místo něj tam napsala právě Lolitu. Takže tadá – moje poslední knížka k maturitě,
co jsem četla (ne, že bych se klasiky vzdávala úplně, ale… už můžu číst i něco
jiného! Cítím se volná!)
Děj je… jistě, šokující. O tom
nemůže mít pochyby. Možná trochu odporný, nemorální a bůhví jaký. Přesto se vám
(nebo alespoň mě) nebude zvedat žaludek a možná si jen sem tam poklepete na
čelo kvůli chovaní Humberta Humberta.
Humbert Humbert, hlavní hrdina a
profesor francouzské literatury, totiž není postižený jen svým jménem (ale
vážně – párkrát mi ho snad bylo i líto. Ani se mu nedivím, že je úchylný,
člověk s takovým jménem doopravdy nemůže být normální), ale hlavně svoji
úchylkou. Která je úchýlná v tom nejhorším slova smyslu.
Humbert je podivín, a chová se
podivínsky celou knihu. Kolikrát jsem si říkala, že taková divná osoba snad
nemůže existovat. (Naštěstí jsem nepátrala, jestli je příběh podle skutečné
události, nebo ne. To by se mi asi doopravdy žaludek přetočil na pětkrát).
Naproti tomu stojí Lolita. Ta
sice chová jako malá holčička (aspoň prvních několik (set) stránek, ale i její
chování se později stane… neuvěřitelné. Nějaké se mi nechce věřit, že opravdu
existují nymfičky, které Humbert tak rád popisuje a které vidí v každé druhé
dívence. Na druhou stranu – i pohled z okna mě přesvědčí o opaku.
Děj se hrozně táhne. Humbert sice
(a naštěstí) nepopisuje všechny detaily. Ale detailní je i přesto dost – tolik popisů
jsem snad naposledy četla… ani nepamatuji. Ukrojit půl knihy a oříznout všechny
ty popisy krajin, cesty, záhybů sukní a knížka by byla mnohem lepší. A na
tomhle názoru si trvám.
Další slovo, jakým lze popsat děj
je bez pochyby úchylný. Myšlenka díla je zvrhlá (ale to už jsem jednou říkala),
ale i přesto (nebo možná právě proto) knížku čtete relativně hladově (pokud vás
nepotká další popis stromu, nebo tak něčeho) dál. Protože je to prostě tak
úchylný, že vás to zajímá.
Sčítám a potrhávám. Chci tomu dát
víc hvězdiček, ale neviditelná ruka mi to zakazuje. Protože,… se mi to prostě
špatně četlo. Často jsem očima přeskakovala několik řádků (ach, ty popisy) a
několikrát se mi stalo, že jsem se v knížce dokonce ztratila (ach, to
přeskakování řádků). Takže – ano, dvě
hvězdičky. A půl. Tu půlku si to
určitě zaslouží.
12 komentářů:
No, toto ma zatiaľ neláka, bojím sa o svoj žalúdok.:D Ale pekná recenzia, hlavne posledný odstavec sa ti vydaril...:D
Kupodivu to není zas tak sprostý a úchylný, jak se to tvaří :D
Hmm, tím dějem mi to připomíná Rose Bonbon, knihu o pedofilovi. *cough* A ta byla podle reality.
Jinak si lolitu chci přečíst už hrozně dlouho, ale nikdy není v knihovně, když já ano. Grr.
Lolitu jsem četla na střední škole, myslím někdy v prváku. Tenkrát mi román přišel hutný a hořký. Po létech jsem se k ní vrátila a považuju jí za opravdu skvělé dílo. Myslím, že z dnešního pohledu tam opravdu není nic sprostého ani úchylného...vnímám ji jako bolavost neopětovaného lásky.
Vivi :-*
Knihu neznám, mám se po ní podívat?
Já si ji zamluvila a pak jsem si pro ni přišla. Hehehehe :D
Hutný a hořký :) To je hezké vyjádření. A docela pravdivé. Já už se k ní asi vracet nebudu (pokud si ji teda nevytáhnu u maturity), nesedla mi. Ale klenot to je, určitě.
Je to blbé říct, ale ano, líbila se mi, ale né obsahově, ale myšlenkově. A doporučuju ji, je zajímavá. (:
Za zamluvení se tu platí, takže... :D
Po začiatku recenzie som myslela, že hodnotenie bude lepšie. Recenzia je pekná a hoci sa ti kniha nepáčila, mňa si presvedčila, že si ju chcem prečítať. :)
Inak, vy si môžete vybrať, čo budete čítať na povinné čítanie? Lebo tak mi to prišlo a u nás sa to nedá, tak by som chcela vedieť, ako to je. :)
Ona ta knížka není špatná, je prostě jenom zvláštní. Ne snad motivem, který je sice na pozvednuté obočí, ale spíš stylem, jakým to autor píše. Moc se rozepisuje o "ničem" (na můj vkus). Moc popisů a člověk se v tom snadno ztrací.
Měli jsem na výběr ze 140 knížek a ze tří období. měli jsem tolik knížek, protože v půlce roku se zjistilo, že státní maturita bude mít jednu úroveň a moje škola měla pro každou úroveň jiný seznam a nemohla prostě říct, že vy co máte přečtených těchle deset knížek, tak si to škrtněte a začněte číst něco jiného. Z každého obodbí musíš mít minimálně čtyři knížky a dohromady to musí obsahovat jedno drama a jednu báseň (nebo sbírku básní).
Já jsem se k Lolitě ještě neodvážila, nějak na ní nebyla ta správná nálada :)
Ta správná nálada... To je asi důležitý pro každou knížku. A zvlášť pro něco takového. Tak třeba někdy, časem :)
Okomentovat